Říjen 2012

hakunamatata, pika.

28. října 2012 v 22:05 | Dejnie.
prostě si myslím, že mám za celých těch debilních 9 let nárok na špatnou známku.
...
a taky si myslím že nějaký to právo na blbou náladu taky mít můžu.
...
achjo, potřebuji týdenní odpočinek.
potřebuji angínu.T.T a říkejte si, že jsem úplně blbá, že chci bejt nemocná, jenomže já potřebuji klid, žádný stresy, žádný depky.
need more sleep.
need more happiness.
need more rests.
need more smile <'3

... every morning, when i wake up, i'm upset-i'm alive.

P.S.: Meis ^^ to je ten obrázek, jak jsi říkala ať ho ukážu :[ vždycky, když si myslím, že jsem nakreslila něco pěknýho, je to hnusný >.<

Motto of week no.1

26. října 2012 v 22:04 | Dejnie
rozhodla jsem se, že si udělá takový malý projekt.každý týden v pátek sem přidám fotku a motto týdne. :)

motto of week 22.10.-28.10.2012

Idiots.Idiots are everywhere ~


batman.batman.batman.

25. října 2012 v 22:23 | dejnie jsem batman.
mám se fajn, je mi skvěle. (jsem zdravý duch ve zfetovaným těle ! )
jak je?u mě.no, mám se tak nějak dobře i špatně zároveň, sice netuším proč, ale prostě se tak mám.nejradši bych spala.a spala.jo, taky jsem unavená a chtěla bych spát.
celé ráno jsme s mom a bro rozmontovávali skříně, uklízeli a přesouvali je.strašná zábava, vážně.a odpoledne jsem trávila v čajce s Evičkou, dala jsem si nějaký superkyselý čajček, který mi chutnal, ale pak mi z něj bylo blbě.a taky mám lízátko z konopí.závidíte?:D
po dlouhé (ne moc dlouhé) době jsem měla kebab.uhhmmm, jen tak btw, jak jíst kebab na veřejnosti a nevypadat přitom jako prase.?to by mě opravdu zajímalo, jelikož ani příborem se nedá jíst.(ale je zatraceně dobrej,uhm,uhm!)
je mi líto, že sem nepřidávám nějaké smysluplnější články, ale založila jsem si tumblr, který mě baví víc, než blog a twitter, který mě baví víc než FB.uhmuhm!
mám pár rozepsaných článků-chtěla bych někdy přidat nějaký strašně dlouhý článek, u kterého byste proseděli hodinu (to se nestane.:D), jeden už vlastně mám, ale není dopsanej a zapomněla jsem u něj hlavní myšlenku.taky mám hodně povídek, který asi nezveřejním, nevím ..
ale nejvíc mě prostě sere, ta klávesnice, která nepíše písmenka.:D
mám divnou náladu, už od včerejška.zase jsem začala hrát na klavír, po XX letech jsem se rozhodla něco nakreslit.nějak se mi nechce být u počítače (asi začínám být nemocná!).. to je asi strašně úžasnej důvod, proč mít divnou náladu, že ? ale já ji prostě mám a podle tohoto to poznám.asi, možná, kdybys, kdybychom ... možná se cítím osaměle (fuck that shit), chtěla bych být jeden den sama doma, dělat si, co budu chtít.
chtěla bych brečet, ale nejde to. /dont cry, dont cry, dont cry, dont cry, fuck./ jsem zklamaná a naštvaná.šťastná a smutná.kde je ten pocit "no a co ?" ...
xx.Yuu.
P.S.: Nevíte do jaké prdele jsem zase dala složku s mýma oblíbenýma pictama? T.T já se už jednou z toho zblázním.
P.P.S.: Yuu je prostě Dejnie a Dejnie je prostě Lelou.A Lelou si nemůže zvyknout na nick Dejnie, tak se podepisuje pod nickem Yuu...
protože ta smutná Yuu je prostě její součástí, stejnětak jako šťastná Dejnie a sarkastická Lelou ..

never mind

23. října 2012 v 21:18 | Deejn
nechce se mi nic říct.
vlastně chce.a hodně.
a stejně nemůžu.
nic to není, ale já si myslím že jo.
never mind.

when -

18. října 2012 v 20:39 | D.
- domyslete si sami .
tenhle týden je prostě boží,ží ! :3
škola je maximálně v pohodě, odpadají hodiny, suply a taaak.prostě pohodovej klídek.doma se to trochu- no, uklidnilo se to tady, mamka jenom odjíždí v sobotu do Berlína a vrací se v úterý.
příští týden jsou konečně podzimní prázdniny, vážně se na ně moc těším, klid od školy, konečně se vyspím ( ale jak se znám, tak budu ponocovat, jak jen to půjde :D ) ... nic special neplánuji, sice jsme měli jet s mom do Prahy na podzimní, ale asi z toho nic nebude.
btwww, úžasný zprávy! :3
začátkem listopadu se jede do Hynčic na 3 dny-jazyková exkurze, nebo co.
16.11 se zase jede do Osvětimi-exkurzee-koncentrační tábor :x
a první týden v prosinci se jede do Vídně! YES! again. těším se^^
a co z toho vyplývá? .. že vlastně budeme celý podzim v prdeli.
xx.D.
P.S.: z toho vyplývá, že celý podzim budeme v prdeli a nebudeme se učit. HIGH FIVE? :P

po pravdě? je mi na nic..

Simple plan-Don't wanna think about you

17. října 2012 v 23:17 | dejnie
i dont wanna think about you !
i dont wanna think about me !
i dont wanna think about nothing !
and we are nothing, aren't we? :)

Tóny klavíru.

15. října 2012 v 18:07 | dejnie
Je chladno.Sedím sama u klavíru a mačkám jednotlivé akordy.Najednou mě přepadá smutek.Otáčím hlavu k oknu, vzhlížím k nebi.Z šedých mraků líně padají sněhové vločky.Začíná zima.Pochmurné páteční odpoledne opět doprovází zvuk klavíru, tentokrát nehraji já.Smutná melodie ve mně probouzí pocit zvědavosti.Odcházím od klavíru, z místnosti.

Jdu dlouhou chodbou a otevírám dveře k jednotlivým pokojům.Otcova a matčina ložnice, pokoj pro hosty, bývalý pokoj bratra, který s námi nežije.Z žádného z nich se neozývá sladký zvuk klavíru.Nakonec zbývá poslední-Lauřin pokoj.Srdce zběsile tloukne a tenký hlásek uvnitř mé hlavy, mě varuje před nebezpečím.Sbírám odvahu, pomalu uchopuji kliku a vcházím do světlé místnosti plné prachu.

Poznávám ten starý zaprášený, kdysi lesklý klavír, u kterého sedí dívka.Místností se line tichá a zároveň i silná melodie plná emocí.Dívka se stejně světlými vlasy jako já, přestává hrát a otáčí se ke mně.Všímám si jejích pronikavě bledě-modrých očí.V hlavě se mi zobrazuje podobná dívka, ale mnohem veselejší.Jmenuje se Laura,má starší sestra.Mrtvá sestra, která sedí v této místnosti a upírá na mě její smutný, zároveň tázavý pohled.Modrooká blondýnka, která zemřela před 5 lety při autonehodě, vstává a z dřevěné podlahy zvedá stříbrnou věc pokrytou červenými skvrnami.Začínám panikařit.,,Líbí se mi tvé šaty.I když jim chybí červený odstín krve.Co kdybychom je upravili,Annie?" při poslední větě se jí na tváři objevuje zlomyslný úšklebek a rychlým krokem ke mně přistupuje.Bojím se, ale nemohu se pohnout, jako kdyby se zastavil čas.V hlavě se mi přehrávají vzpomínky na Lauru, na dětství, které jsme spolu prožili, i na tu smutnou chvíli, kdy jsem stála nad její rakví, plakala a modlila se za ni.A teď zde opět stojí, připravena mi zarazit nůž do těla.

,,Annie?!Kde jsi!Máš tu návštěvu!" trhnu sebou a otáčím se směrem k matčině křiku.Na sekundu zapomínám na sestru, ale ve chvíli kdy se otáčím zpátky k ní, mi mizí před očima. ,,LAURO!" vykřiknu.Je pozdě.Hubená postava blondýnky se vypařila, místo toho tu stojí jenom já a ten starý, Lauřin klavír, na který kdysi tak nádherně hrála.

Rychle zavírám dveře od pokoje s bolestivými vzpomínky a se slzami v očích sbíhám schody.Padám do kamarádčiny náruče.Nechápavě na mě hledí, ale konejšivě mě hladí po vlasech.Potichu vzlykám a uvědomuji si, že se sestřinou smrtí do dneška nedokážu vyrovnat.Začínám chápat, že nejsem jediná z rodiny, kdo se s tím nedokáže vyrovnat.Matka po nocích brečí a otec odchází z domu při zvuku klavíru.A tak to zůstává po dalších 7 let.

When its over

12. října 2012 v 21:35 | Dejnie.
co já vím.
myslela jsem si, že když je všechno v háji, tak že se tohle nepodělá.
no, zase jsem se zmýlila.
když už je všechno v prdeli, tak proč to řešit.
stejně to musím řešit.
co si říct.
asi se od sebe vzdalujeme..
teď. se mi chce brečet.
..................................................................
there won't be always sunny days.
but i know, everything's gonna be okay.

it have to be okay.

xoxo me.

Já tu kurvu jménem život nedávám !

11. října 2012 v 20:13 | DEJNIEEEE
oh shit, c'mon!
já ten život vzdávám, na tohle fakt nemám a mít nebudu -.-"
blbeček.vtipálek bůh.haha, debilní karma. -.-
zítra se jdu zhulit travkou muhahaha
jsem tu tajně, naši se pohádali, ignorují se, rodiče hledají zkurvený důvody (jako je barva papučí, nebo zavolání na večeři), aby mě a bráchu mohli dořvat, zabavujou mobily,můj noťas a tak dále.a tak když si pičují, tak ať pičují na někoho jiného, jinak dnes ve škole to bylo epické, hlášky francouštinářky jsou boží.
a tak pochopte, že když se to prostě nasere, tak se to nasere.a tím 'to' myslím sebe.
a jsem taky zklamaná, naštvaná, smutná, a asi mám chuť se podřezat, kdybych nebyla tak líná, ale co, ještě jednou mě dneska roiče naštvou a jdu za žiletkou,chacha,,,,
zítra se píše miliarda písemek, je mi blbě, asi budu zvracet,bolí mě hlava a ještě jednou jsem naštvaná.neuvěřitelný, jak ze sebe dokážu tak brutálně rychle psát, když jsem naštvaná.
co dál ... no, Le Xí, I need you so much >.<
jebem na tě živote, nemám na tebe nervy,ahoj smrtko^^
ne-e, jenom vyskočím z okna:D:D teda brácha to už udělal:D tak proč to nezkusit^^
xx.naštvaná Dejn.

I'm sick of myself

8. října 2012 v 23:27 | DýDeejnie
Ptám se tě jestli mě obejmeš, prosím tě aby jsi mne nikdy neopustil, o tvoji lásku, o tvé srdce, o tvůj čas.Chci aby jsi mi slíbil, že se mnou navždy zůstaneš, ale zároveň vím, že nezůstaneš.Vím, že mě nikdy neobejmeš, že nikdy nebudu mít tvoji lásku, tvoje srdce.Vím, že to já opustím tebe.Nechci o tebe přijít, ale vím že přijdu.
Protože já opustím tebe, nechám tě spadnou.. přes všechny ty sliby, co jsem ti dala.Budu se snažit je neporušit, ale vím, že se nikdy nesplní.Že zbytek našich životů nestrávím spolu.Slíbili jsme si navždy, ale jak dlouho znamená navždy?Týden?Dva?Měsíc?Rok? ..
than live the rest of our lives but not together .

Když se naše pohledy střetly
A my se potkaly
Cítila jsem, že patříme k sobě
Ale osud to tak nechtěl
Nechal nás každého samotného
Abychom se utrápili.

Když se tvé rty dotkly těch mých
pulzující energie mnou projela
Cítila jsem, že patříme k sobě
Ale osud to tak nechtěl
Nechal nás rozdělené od sebe
Bez lásky, bez naděje.

Když jsi mne poprvé obejmul
věřila jsem, že zůstanu ve tvém objetí navždy.
Cítila jsem, že jsi ten pravý
Ale osud to tak nechtěl
Nechal nás zmizet,
abychom spolu nebyli.
A já už nechci nikdy víc.
Nechci být nikdy víc zamilovaná.

blaablaa..Dejnie perlí.

but now. I promise, I'll never let you go

not you..')